Teorie Jin - Jang
V čínské medicíně je symbolický pohled na člověka, založený na pozorování přírody, vyjádřen v teorii Jin-Jangu a teorii pěti prvků.
Jin a jang v čínštině přímo znamená světlou a tmavou stranu předmětu. Čínská filozofie pak pomocí termínů jin a jang znázorňuje protiklady ve vesmíru: chladné a horké, pomalé a rychlé, klid a pohyb, mužské a ženské, dolní a horní, vnitřní a vnější, ... Obecně lze říci, že co se pohybuje, stoupá, je jasné, rostoucí, aktivní, náleží principu jang. Klid, pokles, tma, degenerace, snížené aktivity včetně nerovnováhy orgánů náležejí principu jin.
Funkce jin a jangu se řídí zákonem jednoty protikladů. Jinými slovy, jin a jang si odporují, ale zároveň na sobě navzájem závisí. Povaha jin a jangu je relativní a žádný z nich není schopen existovat sám o sobě. Bez „chladného“ nemůže být „horké“; bez „pohybu“ by nebyl „klid“; bez„tmy“ by neexistovalo „světlo“. Nejnázornějším příkladem vzájemné závislosti jin a jangu je vztah mezi substancí / podstata, základ, hmota / a funkcí.
Lidské tělo může fungovat zdravým způsobem pouze s dostatkem substance / podstata, základ, hmota / a pouze jsou-li funkční procesy v dobrém stavu, může být esenciální substance náležitě obnovována.
Protiklady ve všech objektech a jevech jsou v neustálém pohybu a ustavičně se mění: Zisk, růst a postup jednoho znamená ztrátu, rozklad a ústup druhého. Například den je jang a noc je jin, ale dopoledne je chápáno jako jang v jangu, odpoledne je jin v jangu, večer do půlnoci je jin v jin a doba po půlnoci je jang v jin. Ze semena (jin) vyroste rostlina (jang), která se po zániku vrátí do země (jin).
Totéž probíhá v koloběhu ročních období. Zima (jin) se mění přes jaro do léta (jang), které naopak přechází přes podzim opět do zimy. Protože přírodní jevy jsou vyvážené v neměnném toku střídajících se jin a jangu, neustálá přeměna jin a jangu je pokládána za univerzální zákon.
Tato životní filozofie pojímá lidský život jako přirozený proces neustálého pohybu a změny. Přibývání a ubývání jin a jang je za normálních podmínek udržováno v určitých hranicích, což odráží dynamickou rovnováhu přirozených procesů.
