Žlučník v souvislostech
Žlučník je funkčně spojen s játry. Oproti ostatním orgánům má žlučník jednu zvláštnost. Zatímco ony se neustále vyprazdňují a nic trvale neuschovávají, žlučník v sobě uschovává průhlednou tekutinu žluče, tzv. esenciální šťávu.
1. Žlučník řídí uschovávání a vylučování žluče
Žluč je esenciální tekutina, poněvadž vzniká akumulací jaterní energie. Po vytvoření vtéká do žlučníku a je v něm uskladňována pro další použití. V této souvislosti proto žlučník bývá nazýván i skladištěm, v němž je orgánová esence a jelikož žluč je průhledná, čirá tekutina, žlučník proto na rozdíl od ostatních orgánů neobsahuje tzv. kalné, tj. zbytky trávené potravy, bývá proto nazýván skladištěm čistého.
Žluč je zelenožlutá tekutina hořké chutě, jejímž hlavním úkolem je napomáhat procesu trávení. S podpůrným vlivem funkce řízení průchodnosti, kterou vykonávají játra, žluč je vylučována do tenkého střeva (dvanácterníku), kde pomáhá trávit potravu a tím podporuje i příslušnou činnost sleziny a žaludku. Jestliže vylučování žluče není v pořádku, oslabují se i funkce sleziny a žaludku, což způsobuje zažívací poruchy provázené např. nadýmáním anebo řídkou stolicí. Jestliže játra a žlučník zablokuje tzv. vlhká horkost, játra nedokáží udržovat patřičnou vnitřní průchodnost a žluč se proto dostává i mimo tenké střevo do krve, což může vyvolat zežloutnutí očí, pokožky, apod. Energie žlučníku v normální situaci klesá dolů. Když nějaká příčina způsobí obrácení jejího toku, objevuje se hořkost v ústech, zvracení zelenožluté hořké šťávy, atd.
2. Žlučník řídí rozhodnost
Tato funkce vypovídá o podílu žlučníku na duševním založení a povahových rysech člověka. Schopnost správně posoudit věci a rychle a rázně se rozhodnout závisí kromě jiného na vyváženosti energie žlučníku. Proto žlučník bývá charakterizován jako "cenzor", z něhož vyvěrá schopnost posuzovat a řešit. Játra jsou pak "vrchním velitelem", z něhož vyvěrají úmysly a rozhodnutí. Je však nutné, aby játra dostávala podporu od žlučníku: "Játra jsou vrchním velitelem, rozhodnost si ale berou od žlučníku". Když odhlédneme od obrazného vyjadřování starých textů, opět je řeč vlastně o kvalitě energie těchto dvou orgánů, tj. o jejich harmonii. Stav harmonie, čili bezporuchové plnění všech funkcí, pomáhá v člověku vytvářet takové duševní naladění, v němž je schopen s rozvahou a rozhodně řešit stávající problémy a s větší odvahou čelit obtížím.
I kdyby byla energie jater silná, bez žlučníku nemá rozhodnost. Játra a žlučník si vzájemně pomáhají a z toho se rodí smělost a odvaha.
Stav energie žlučníku určuje i míru odolnosti vůči silným emočním činitelům (strach, hněv...), neboť ovlivňuje normální cirkulaci energie i krve a pomáhá udržovat vyvážené vztahy mezi orgány. Lidé s pevnou energií žlučníku nepodléhají natolik emočním výkyvům a poměrně lehce se z nich dostávají. Prázdná, oslabená energie žlučníku se naopak projevuje zvýšenou citlivostí na negativní vlivy. V povaze se odráží jako bázlivost, malá odvaha, lekavost a též způsobuje nespavost resp. neklidný spánek, a těžké sny.
Disharmonie u žlučníku
Hlavním úkolem žlučníku je uschovávat žluč a jejím vylučováním podporovat trávicí funkce sleziny a žaludku. Jelikož je žluč zbytkovou energií jater, závisí výkon této úlohy ve velké míře na vyváženosti zprůchodňovací funkce jater. Žlučník či jeho energie se podílí i na utváření psychického života a profilu jedince a to ovlivňováním míry rozhodnosti.
1. Poruchy vylučování žluči
Nedostatečná plynulost vylučování žluči může být způsobena narušením rozptylovací funkce jater, nejčastěji v důsledku emočních zranění, nebo zablokováním středního zářiče vlhkou horkostí, která stísňuje energii jater a žlučníku a podněcuje vznik horkosti v dané oblasti. Vzniklé překážky kromě těchto dvou orgánů postihují i slezinu a žaludek, čili vyvolávají zažívací poruchy a v případě, že jejich působením se žluč dostane do krve, jsou příčinou zežloutnutí očí a pokožky.
2. Prázdnota energie žlučníku
Stav prázdnoty energie žlučníku je vyvolán buď vnitřním emočním zraněním, nebo oslabením žlučníku v důsledku celkové prázdnoty energie, případně i šokem ze strachu. Projevuje se především v duševní oblasti a to stavy úzkosti, obav, nedostatku rozhodnosti, dále poruchami spánku, množstvím snů, bušením srdce, podrážděností, nutkáním na zvracení a závratěmi.
3. Horkost ve žlučníku
Proces horkosti ve žlučníku může vzniknout z přeměny horkosti ze stagnace energie žlučníku, nebo z akumulace horkosti v orgánu. Jeho hlavními příznaky jsou hořká chuť v ústech a sucho v krku. Příčinami obvykle jsou působení emocí, resp. vniknutí vnějších rozvracečů. Dalšími příznaky jsou zvracení hořkých šťáv, bušení srdce, závratě. Horkost blokuje vylučování žluče a proto dochází i k poruchám v činnosti žaludku a sleziny, které se projevují nadýmáním, krkáním či vystupováním kyselých šťáv.
4. Tvorba hlenů ze stísněnosti žlučníku
V případě stagnace energie žlučníku se může spustit proces tvorby hlenů a jejich následné přeměny v horké hleny. Příčinou je ztráta emoční rovnováhy, která narušuje plynulost chodu mechanismu energie. Vzniklé hleny podněcují pohyb jangu jater, takže se objevují závratě a mžitky před očima a jelikož současně blokují i dráhy, přidružují se i bolesti v podžebří, nevolnost a zvracení, hořkost v ústech, pocit překážky v krku, dusivý tlak v hrudi a stísněné depresivní nálady. Druhotné postižení žaludku vede k protichůdnému stoupání jeho energie a nutkání na zvracení. Ke vzniku hlenů jsou více náchylní lidé obézní, u nichž je větší pravděpodobnost akumulace vlhkosti z prázdnoty jangu.
Některé poruchy u žlučníku
Střídání chladu a horka se vyznačuje vzájemně se střídajícími subjektivními pocity zimomřivosti a horkosti. Vznikají proto, že stagnace energie žlučníku resp. jater způsobuje disharmonii mezi ochranou a výživou a boj mezi správným a škodlivým.
K pociťování hořké chuti v ústech dochází tehdy, pokud se žlučníková energie obrátila do protisměru a vystupuje nahoru.
Bolesti v podžebří, pocit tlaku a bolesti na obou stranách žeber se objevují v důsledku toho, esence žlučníku a jater jsou zahrazeny a tok energie se v nich zadrhává a zastavuje.
Zablokování sekrece žluči a její následné vnikání do krve, svalstva, pokožky atd. vyvolává zežloutnutí kůže a bělma očí.
