Močový měchýř v souvislostech

Močový měchýř je mezi všemi orgány umístěn nejníže a je místem, kde se shromažďuje odpadová nepotřebná tekutina z organismu.

1. Uskladňuje moč 

Tekutiny se v organismu přeměňují, spotřebovávají, a prostřednictvím příslušných funkcí plic, sleziny a ledvin jsou roznášeny po celém těle. Nespotřebovaná část se vrací do ledvin, které ji pomocí svého jangu transformují a rozdělují na čisté a kalné. Čisté je vynášeno nahoru do plic a zpět do organismu, zatímco kalné klesá do močového měchýře a stává se močí. Močový měchýř v procesu koloběhu tekutin funguje jako skladiště, v němž se shromažďuje a po určitou dobu uskladňuje odpadová tekutina. Proto močový měchýř je správce nad vodními nádržemi, uschovává v sobě tekutiny a pomocí transformační činnosti energie je může vylučovat ven.

Podle teorie čínské medicíny se moč do močového měchýře dostává dvěma způsoby. Jeden zdroj je ve zmíněném procesu přeměny a oběhu tekutin a je jím nezužitkovaný zbytek tekutin, který sestupuje do měchýře. Druhý zdroj je produkt oddělování čistého od kalného v tenkém střevě, tj. tekutá složka kalného, která pomocí transformačního působení energie spodního zářiče prolíná do močového měchýře. 

2. Vylučuje moč

Moč se shromažďuje v močovém měchýři a když se nahromadí v určitém množství, automaticky je vylučována přes močovou trubici mimo tělo. Tato, stejně jako i předcházející, funkce bezprostředně souvisí s činností ledvin. Obecně je možno říci, že uskladňování závisí na tom, jak ledviny řídí uschovávání a zavírání, vylučování je pak spojeno s jejich řízením otevírání a zavírání močového měchýře a transformační schopnost jeho energie je podmíněna transformační činností jangu (energie) ledvin.

Jelikož moč je zbytkem z tělesných tekutin, je zřejmé, že tyto dvě složky se vzájemně ovlivňují. Přílišné močení (např. v důsledku nerovnováhy) působí negativně na stav tělesných tekutin, neboť snižuje jejich množství, což následně vyvolává další nerovnováhu. Obdobně úbytek tekutin v těle (např. při silném pocení anebo nedostatečném příjmu tekutin) zase vede ke snížení množství moče, zahušťování moče, atd. 

Úkolem močového měchýře je shromažďovat a následně vylučovat z organismu nepotřebné zbytky tekutin. Ve vztahu povrch-nitro podléhá ledvinám. Poškození souvisejí s touto jeho funkcí a projevují se poruchami močení, buď ve smyslu přílišného uvolnění odtoku moči, nebo naopak jeho zahrazování.

1. Vlhká horkost v močovém měchýři

V důsledku napadení vnější škodlivinou nebo z nevyváženosti stravy může v močovém měchýři převládnout vlhká horkost a vyvolat poruchy močení, pro něž je typické zhoršení vylučování moči. Signály těchto negativních procesů jsou ztmavnutí moči, pálivé bolesti při močení, snížení nebo až zastavení močení, močové kameny, krev v moči, dále i ostré bolesti v podbřišku, horkost a srdeční neuróza. Horkost v močovém měchýři může negativně působit i na sdružený orgán ledvin, oslabovat jeho jin a postupně vyvolat vnitřní oheň, jehož příznaky jsou např. sucho v ústech a krku, návaly horkosti a noční pocení, horkost pěti srdcí atd.

2. Prázdný chlad v močovém měchýři

Na počátku prázdného chladu v močovém měchýři obvykle stojí prázdnota jangu ledvin a to buď z jeho nedovyvinutosti u dětí, nebo vyčerpanosti ve stáří. Nedostatek jangu znamená nárůst chladu a oslabení transformačních i svíracích funkcí energie, takže vznikají poškození, jako jsou noční pomočování, neudržení moči či časté močení. Pokud je kromě močového měchýře ve stavu prázdnoty i energie ledvin, přidružují se různé příslušné projevy, např. celková únava, sexuální poruchy, závratě, hučení v uších aj.